Standa Tikal - cestovatel

Funkční prádlo agtive: "... ideální pod jakékoli oblečení, nešpiní se a nezapáchá ani pro opakovaném použití."

Jižní Amerika 2019 - Norsko 2016 - Around Africa 2016 - Around Africa 2015 - Around Africa 2014 - Around Africa 2013 - Omán 2012 - Kyrgyzstán 2010 - Aljaška 2009 - Sicilie 2008 - Syrie 2008 - Madarsko 2007 - Andorra 2006 - Skotsko 2005 - Konec světa 2005 - Francie 2003 - Italie 2003

Stanislav Tikal - zážitky z cest kolem světa - příprava na cestu do Ohňové země v prosinci 2022

Už v roce 2017 jsme poslali motorky do kanadského Montrealu a podnikli jsme cestu napříč USA, kde jsme navštívili všechny národní parky a užili si úžasnou přírodu. Vrcholem této cesty byla návštěva San Francisca, Los Angeles a nakonec San Diega, abychom se co nejvíce přiblížili k Mexiku. Tam jsme motorky nechali jeden rok v pronajatém „storage“ (skladu) a hned v dalším roce jsme se ze San Diega vydali dál do Mexika. Navštívili jsme poloostrov Baja California a přes celé Mexiko jsme pokračovali do Belize, Guatemaly, Hondurasu, Nikaragui až jsme dojeli do Kostariky, kde jsme v San Jose chtěli nechat motorky na další rok. Bohužel se nám nepovedlo sehnat adekvátní parkování. Problémem byla administrativa. Museli jsme nechat  motorky  v celním skladu v naprosto nevyhovujících podmínkách. Rok stály venku na celním parkovišti a tento rok parkování venku ve středoamerickém podnebí dal technice hodně „na frak“. Naštěstí se nám ale po našem návratu za dalších 12 měsíců podařilo stroje oživit a vyjet dál směr Panama.

Po návštěvě Panamy jsme se potřebovali dostat do Kolumbie, kam není možné dojet po souši. Rozhodli jsme se motorky poslat v kontejneru po moři a my se vydali Karibikem na pronajaté plachetnici. Týden na moři pro nás značně vyčerpávající. Jako Evropané nejsme zvyklí na houpající se loďku. Stručně řečeno „prozvraceli“ jsme se do Cartageny, kde jsme se po dalším týdnu administrativních obstrukcí setkali s našimi motocykly. Další cestu nám ještě trochu zkomplikovaly stávky na jihu Kolumbie, ale naštěstí naše vyjednávání s povstalci dopadlo dobře a nám se podařilo včas přejet hranice Ekvádoru a z letiště v Quitu odletět domů. Motorky jsme opět nechali zaparkované venku napospas místnímu podnebí. Nikdo z nás netušil, že se nevrátíme za rok, ale kvůli „Covidové odstávce“ až mnohem později.

Je už podzim roku 2022 a já se vydávám s přítelkyní do ekvádorského Quita, abych zkontroloval stav motorky, která nedobrovolně parkuje v Ekvádoru už 3 a půl roku! Z Kostariky jsem věděl, co dokáže počasí udělat s technikou po roce stání, takže jsem nechtěl nechat před další cestou nic náhodě. Rozhodl jsem se věnovat 14denní dovolenou kompletnímu servisu motorky a případný volný čas věnovat cestování po Ekvádoru.  Moje černá očekávání se naplnila. Motorku jsem našel ve stavu totálního šrotu a začal rozebírat a zjišťovat škody. Elektrika, pneumatiky a kompletní palivová soustava je totálně v háji! Naštěstí jsem si z domova vezl novou baterku, spoustu nářadí a náhradních dílů, takže jsem se dal do oprav a po týdnu práce se mi povedlo motorku oživit. Radost byla obrovská! Nicméně motorku jsem zase zaparkoval na svoje místo a po Ekvádoru jsme se vydali s půjčeným autem. Při dalším návratu za dva měsíce už se nebudeme zdržovat, Ekvádor jenom projedeme a co nejrychleji budeme pokračovat do Peru. 

Ekvádor je krásná a specifická země. Jak už název napovídá, leží na rovníku. To znamená, že se zde prakticky střídají jenom dvě roční období – jaro a léto. Den je rozložený přesně na půl, v 6 ráno se rychle rozední a v 6 večer rychle setmí. V noci je příjemný chládek kolem 12–15 stupňů a přes den teploty vystoupají i na šestadvacet, což je fajn. Jediný rozdíl od toho, na co jsme zvyklí je, že vlastně hned od příletu na letiště v Quitu se pohybujete v nadmořské výšce přes 2500 m n. m. a kamkoliv se vydáte, pokud to není k pobřeží Tichého oceánu, jste neustále takto vysoko a často i výše - 3000 až 4000 m n. m. To samozřejmě znamená, že se teploty po celých 24 hodin pohybují mnohem níže. My jsme například ve výšce 3900 m.n.m. u zatopené sopky Quilotoa zažili teplotu 3 stupně Celsia a velmi rádi si v pokojíku zatopili v kamínkách. V těchto rozmanitých teplotních podmínkách se nám osvědčilo jak lehké prádlo Nano COOL, které jsme používali na spaní nebo přes den. Večer nebo v horách jsme používali TERMO funkční prádlo. Velkou výhodu tohoto prádla poznáte okamžitě když prádlo potřebujete přeprat. Na sluníčku velice rychle uschne a je připravené k dalšímu použití. Já sám prádlo Nano Agtive používám už od roku 2010, kdy jsem s v něm absolvoval cestu do Kyrgyzstánu. Protože se mi osvědčilo, používal jsem ho i když jsme jeli projekt „Around Afrika“ v letech 2013 - 2015, kdy jsme objeli celý africký kontinent a najeli jsme cca 40 000 kilometrů. Samozřejmě že věci, které používám, už se po těch letech dost opotřebovaly. Rozhodně jim to ale neubírá nic na jejich funkčnosti. 

Pokud vše půjde podle plánu, vyrazíme v prosinci z Ekvádoru do Peru a následně do Chile a pokud bude technika fungovat a vše zvládneme časově i fyzicky, budeme se snažit dojet až do Ohňové země. Cíl naší cesty bude Punta Arena v Argentině. Pokud se vyskytnou problémy dojedeme pouze do Chile, odkud mám domluvenou přepravu motorky zpátky do Evropy. Bude to trochu časový pres, ale věřím tomu, že to zvládneme. V roce 2009 jsem navštívil Aljašku a nejsevernější místo Severni Ameriky Prudhoe Bay a rád bych dosáhl i toho nejjižnějšího – městečka Ushuaia.